vypráví, že v opilosti začíná přemýšlet nad vším a mě napadá, kdy já přestávám
hledala jsem tě v davu a myslela na to, že kdybych tě uviděla, nejspíš bych tě běžela obejmout
růžoví králíčci a jeho hlas mě hladí zevnitř, nikoho z nich už nejspíš nikdy neuvidím
a to znám moc dobře
kočičí oči, co svítí ve tmě, jako když se smíchá tekoucí žlutá se zlatou
ve vlaku tečou po okně proudy, vtékají dovnitř ale na mě nepřistane ani jediná kapka