Ticho a tma, vydechuji po kouscích duši, sdílím její po vrch s lidmi neznámými ale nějak milými mi, neboť hvězdy jsou tím nejkrásnějším pojítkem
dojímám se u dopisů, nevím, jestli něco podobnýho někdy zažiju a vlastně netuším, jak můžou existovat tak dechberoucí věci, zároveň z nich potřebuju žít a být - jen to vím
mám husí kůži kdyz mluvíme o smrti a v očích se ti třpytí slzy
ve spánku hraje déšť a brzy hřmí a já jediná bdím a zbývají 3 hodiny spaní,  dívám se do tmy a bojím se, že mi v ní nějaké oči od poví
jak dlouho uvíznu právě na tomhle místě?
prstenec saturnu
nejsem Katka