pátek 11. července 2014










prázdnej výraz v jejích očích, vždycky to poznám, už odmala
nevěří mi, že umím křičet, procházka mléčnou dráhou studí navenek ale hřeje zevnitř
velký vůz se za tu dobu ztratil a pak se rozplynul úplně, ve vycházejícím slunci
čekám na svět(lušky)
měkké doteky noci, záře konečků prstů

Žádné komentáře:

Okomentovat