v kostech mám doupě pavouků

občas se rozběhnou a spřádají pavučiny na mém srdci

to prý mi jednou ochrne, stejně jako všechny svaly
noc bez tmy, třpytky měsíčního svitu v jeho paprscích - odráží se od všeho - od kůže, listů, země
jemnost tvých vlasů a hrubost tvého srdce

jak je možný, že máme stejnou krev a ty se směješ tomu, že jsi málem zabil člověka?
a tvé pervitinové opojení
nás
zabíjí


máme splašená srdce, Planetko