vyprávěj mi o tom, jaké to je, když je to opravdové
mám v sobě prázdno a je ho spousta

porcelánová kůže a růžové konečky prstů,
sladkost smutku všude okolo se vryje tak hluboko dovnitř mě, je to uklidňující pocit
všichni mají nad ránem červené oči a pláčou,
tisknu ji v objetí a snažím se zastavit bouři v jejím srdci, je křehká, i když to málokdy vidím
její zkreslené představy o štěstí - přeci jen je takhle nejlíp, v o l n ě

stojím tiše ve tmě a dívám se na noční vánici, moc krásně tančí, chtěla bych být v ní a chtěla bych, aby se všichni zastavili a jen se do ní dívali, je dechberoucí
chomáčky sněhu na řasách i ve vlasech
slyším v hlavě xylofon

jsem kamenná socha po které se plazí rostliny
ale neživí je slzy - to moc neumím