ve vodním průvanu v prstech plavou mi ryby

pod 

kůží 

která bledne pod chladem proudů

jejich šupiny mají barvu duhy 

v podobě nejtenčích nití

vstřebává se ti do kůže jed vůně medu

tobě

zlomené podivností osudu

to máš z toho

jak 

naoko 

lehce 

dupeš po srdcích a tančíš vílí tance pod půlměsícem, srkáš pěnu z dutiny srdcí