když ti v křivce řas
v jejich půlměsíci
co lechtá mraky svojí délkou
plavou poslední korály snů
šeptáš
čirou a průzračnou nitku
slov lásek krystalků a krás
a potom
když se světlo začne odrážet
od rýh rtů tvých
jemně ti tisknout na víčka
si na nic ani nevzpomeneš
dechberoucně krásné.
OdpovědětVymazat