protože zvrhlost nastává tehdy, když člověk připustí, aby z jeho pohledu zmizela všechna něha

tak pitvám dechberoucí lásku Humberta k Lo, která mě tak bolí, až se mi těžce dýchá
tam něha neprchá ani na chvíli
přála bych si umět se vypsat jako mi to někdy možná dřív šlo
/ na mysl mi tepe vzpomínka: jdeme Olomoucí říkáš že je ti jedno jak dobrý věci to jsou, hlavně, že to ze sebe dostaneš ven - často se mi vyplaví smítka z toho večera
tolikrát si přeju se rozplynout a objevit ve dni, kdy lehce mrholilo a tys splynula s vlnící se barvou tónů a my v úžasu hleděli na tu jednotu pod osypanou třešní
jednou bych se s tebou chtěla probudit a ukázat ti čeho jsme schopni aniž bychom to tušili
najdu dopis který jsi bezděky zalila krví která časem vybledla a vypadá jako krev, která by určitě tekla ze stromů - tekla-li by