lehce se dotýkáš
míst kde mi končí vlasy a začíná srdce
přes hřeben řas se dívám na tvůj odraz

utíkám studeným deštěm a pod kabátem tisknu dopisy
představuju si jak si do bílý mokrý tuše kterou píšu adresu namočí křídlo můra
a pak tam takhle nejspíš
zemře

nefascinuju se
tolik lidí kolem mě
pořád
jako by nebylo nic lepšího