V noci jsem se probudila když z mojí kůže odplul k Měsíci poslední kousek tepla
v podobě rudých třpytů světla který
nikdy nespí
jen
jemně
se dotýkám lopatkou té tvé

nikdy nezapomínám
myslím na kolibříky
v létě tam na kopci
něžně mě píchli uvnitř
do každý rýhy mě zabořili svůj ostrý zobák
a pokaždý jsem se zachvěla pod tou nádherou

pamatuju si všechny včely, brouky, byla tam veverka a ptáci

a rozpadlá lavička, horko a slunce 

a nejtišší láska, co snad vůbec existuje

čirá, přirozená